Touha

4. září 2013 v 0:24 | Ling |  Poezie
Rozpustila se jak pěna,
a vánek co ji vlasy splétal,
náhle ochoře.
Či byl jsem o ni oloupen.

Je jak múza,
spoutal jsem ji.
Zatápí slzy lem řas,
mých i jejich očí.

Tentokrát nedělím se o ní,
s ostatními nemám slitování,
za mě už je provdaná.

Vratká trpělivost,
nečekám do svítání.
Jejím těla rozechvěním,
už mě mámí.

Líbezně k hrudi mé se lísá,
to prosí o odpuštění.

Mnou včera nalezená,
pod blankytem dnes opět ztracená.
Ztrácím ji,
zbude jen mlha,
mizí i v mých představách.

Srdce mé blahem se nenaplní,
mnou bude vždy hledaná.
Snad je to tím,
že jiná taková už není,
a touha má zas zlíhala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Repoman Repoman | 4. září 2013 v 21:06 | Reagovat

Hezké :)

2 Narrion Narrion | 25. září 2013 v 22:06 | Reagovat

ten pocit znám více než dobře ... chápu to a trochu mě mrzí

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama